Poselství Matky Země: modlitba 45 stařešinů přírodních národů

Část 1.: Vize a záměr

Luis Tamani

Poslední březnovou sobotu sdíleli stařešinové mnohých přírodních národů poselství pro nás všechny během unikátní on-line konference (záznam najdete na youtube: The Mother Earth Delegation of United Indigenous Nations of the North

https://www.youtube.com/watch?v=_1C9IR9eaSs&fbclid=IwAR2wdyqgcKHqHSJMPeynU9K3OIKmgIIWLTvqyK6bKwGGGTqmhoj5RwRwxOo&app=desktop).

Původně mělo jít o soukromé setkání učitelů a léčitelů z různých tradic iniciované vizí, že nastal čas, aby se spojili a společně naslouchali Matce Zemi, jejímu vedení i starým proroctvím mnoha kultur, jež nás mohou provést tímto obdobím a využít je ve prospěch udržitelnosti života na Zemi.  Vzhledem k omezení pohybu a setkávání dokázali organizátoři nemožné a přiměli mnohé ženy a muže poznání k vystoupení on-line, abychom si k nim mohli přisednout okolo „posvátného ohně“. Další z nich se znovu rozhoří 2. května, kdy by každý z vyslanců měl mít více času na předání své zprávy a bude prostor také na dialog s diváky.

Najděte si čas podívat se na tváře těchto poslů a vyslechnout si modlitby a písně v původním jazyce, jež předávají bohatší obsah, než samotný význam slov. Tito lidé svůj čas věnují pozvednutí vědomí a péči o zachování života na Zemi a v tuto chvíli ho věnují také nám, kteří se ke svému povolání chovat se s respektem k veškerému životu – aktuálně díky koronaviru – rozpomínáme.

Ano, vypadá to na mimořádně dlouhé čtení, přestože mou snahou po tomto úvodu bude vytáhnout z tříhodinového záznamu to nejpodstatnější, je často těžké osekávat tak osobitá poselství. Ale když už věnujeme tolik času všem prohlášením a nařízením vlády a studiu situace, jak snížit ohrožení své fyzické existence, snad si můžeme dovolit jej věnovat i péči o svou duši a svá spojení se vším živým, hlubšímu naslouchání vlastní esenci a volání po aktualizaci našeho poslání a činů v tomto čase.

V tuto chvíli vám předkládám úvod – vizi a záměr představený Jyoti. Postupně dodám po částech vstupy dalších starších, ať ke každému může poselství začít promlouvat – ono toho bude dost.. Tučně označuji, co považuji za klíčová sdělení pro ty, kteří se nemohou ponořit do četby.

Toto sdílení vizí navazuje na množství ceremonií za obnovení harmonie na Zemi, k nimž se „první obyvatelé Země“ z různých koutů světa scházejí. Možná jste zaznamenali Radu třinácti domorodých babiček založenou vizionářkou Jyoti (http://www.grandmotherscouncil.org/; fb The International Council of Thirteen Indigenous Grandmothers), jež se od roku 2004 snaží promlouvat o naší úloze pečovat o veškerý život k těm, kdo zapomněli, že jsou součástí mnohem širšího společenství, než toho, které jim garantuje stále větší pohodlí a ekonomický růst, ať to stojí, co to stojí.. zjevně právě život. Bližší info k samotné organizaci setkávání starších “The Mother Earth Delegation of United Indigenous Nations of the North“ může podat Lucie Havlínová (www.sarava.cz; fb Lucie Havlínová)

S hlubokou úctou a láskou ke všem Správcům Země a jejich tvorbě, a také s díky organizátorům, přeložila Kateřina Fojtíková (https://vesvemzivlu.cz/; fb Ve svém živlu)

Úvod

Jyoti (Starší, USA): Vítám vás všechny, kteří se účastníte tohoto setkání. Především děkuji všem vyslancům, jenž se připojili z mnoha míst na světě. Mnozí z vás jsou natolik obětaví, že jste tu s námi, přestože je u vás jedna, druhá či třetí hodina ráno. Velice vám děkuji a děkuji také divákům.

Jsem Jyoti, jsem babička, matka, sestra, teta a žena, která kráčí stezkou srdce. Pokorně děkuji Stvořiteli, že mě dnes ráno dovedl na toto místo, abych uvedla naši modlitbu. Každý z nás byl povolán Matkou Zemí, abychom zde zaujali svá místa právě teď: my, kteří k vám promlouváme i vy, kteří teprve pocítíte, jaká semínka chce do vás Matka Země během našeho setkání zasadit.

Odevzdáváme se do rukou Tajemství. Plánovali jsme vše předem, zorganizovali jsme to tak, jak to jen to bylo možné, s dobrou vůlí a modlitbou, abychom se tu mohli dnes ráno setkat. Mnozí naši stařešinové však ještě nikdy nebyli na zoom konferenci a někteří žijí na značně odlehlých místech, kde internetové spojení může vypadávat. Modlíme se k posvátným bohům technologií, aby posílili síť.. a my tak mohli rozprostřít naši modlitbu za Matku Zemi do sítě života a předat úkol, ke kterému nás zve. Buďme tedy trpěliví a otevřeme se s tolerancí a láskou širším možnostem. Za to se modlím.

Byli bychom velmi rádi, kdybychom všichni mohli po skončení naší společné modlitby usednout a rozjímat nad tím, co jsme přijali z tohoto sdílení, protože skutečnou podstatou této modlitby je naplnit pole vzájemné výměny.

Chystáme několik dalších online konferencí, příští proběhne 2. května a pravděpodobně vystoupí méně mluvčích, aby měli více času na sdílení svých poselství a abychom vás mohli pozvat k dialogu, neboť to je pro nás stejně důležité. Připravuje se také španělský překlad. Pokud chcete dostávat upozornění emailem, přihlašte se na https://www.centerforsacredstudies.org/

Chci vám říct něco o příběhu, jenž nás dnes přivedl až k vám. Prý je naše doba nevídaná. Ale v mém světě, starém 72 let, kráčím se svými staršími, kteří mi pomáhají se rozvzpomenout. Provázejí mé kroky a kroky mého společenství, jež žije na mnoha místech této planety, abychom se učili, jak naslouchat tvoření Země a tomu, co nás vede vstříc podstatě Života. Dříve, než vám povyprávím náš příběh, chci uctít naše děti a děti našich dětí, neboť ty jsou tím, co pohání můj život. Modlím se za to, aby mohly kráčet tímto stvořením a radovat se z jeho ohromující přítomnosti každý den. To je naděje a modlitba, kterou hoří moje nitro.

Delegace 27 z nás se setkala v Londýně na třídenním summitu s názvem Flourishing Diversities (Vzkvétající různorodosti), kterého se účastnilo dalších 250 lidí. Různé organizace, organizátoři a účastníci si přišli poslechnout, co si Matka Země přeje, abychom udělali tváří v tvář klimatické změně. Třetího dne ráno jsme se dozvěděli, že z jaderné elektrárny Fukušima vypustili do oceánu 2,5 tuny radioaktivního materiálu a že v Amazonii zakládají další a další požáry.

Na ten úžasný okamžik nikdy nezapomenu, bylo to jako by Matka Země samotná seslala blesk přímo mezi nás a všechny nás to spojilo. Arena Rose se pustila do tradičního maorského povolávání k činu, který sjednotil všechny přítomné zástupce různých národů. Zahlédli jsme v tom pokyn k tomu, abychom zanechali dalších pokusů mluvit k těm, kdo nechtějí naslouchat a nehodlají konat ve prospěch udržitelnosti života na planetě. Nastal čas se spojit coby jednotný národ Země, znovu se s ní sladit a naslouchat jejímu vedení a také naslouchat vedení a proroctvím původních národů, jež nám pomohou projít tím, co se děje. Máme vyhlásit suverenitu a obnovit roli původních národů světa coby správců Země. To byla první instrukce.

Jednali jsme pak se stařešiny a snažili se pochopit, jak naše delegace může reagovat na toto volání po činu. Protože summit končil a my se měli odebrat na cestu domů, delegace požádala mne, Lorettu Cook a Arenu Rose, zda můžeme pokračovali v započatém.

Arena přijala další zprávy: máme se nejprve sejít ve Stockholmu s účastníky delegace, kteří budou chtít jít dál s tímto poselstvím a povolat lídry chladných severských zemí. Jednali jsme v soukromí a naslouchali pokynům Matky Země, abychom zjistili, jak můžeme spolupracovat, co se má stát, abychom mohli včas reagovat na tyto pokyny a co k tomu potřebujeme. To bylo vše, co jsme v tu chvíli věděli.

Další pokyn byl vydat se na Nový Zéland, neboť duch této země nás k sobě přitáhl a aktivoval v nás všech něco nového. Myslím, že jsme čekali celé životy na tento zážeh. A tak jsme oslovili lídry teplých zemí jihu a delegace se začala sama rozrůstat. (Země něco tká, zatím je to pro mne tajemstvím, chci zůstat otevřená a naslouchat těmto pokynům tak jak přicházejí.) Nakonec nás poselství vyslalo do Severní Ameriky, do New Yorku, abychom se přihlásili k proroctvím o spojení Kondora a Orla (pozn.překl. spojení původních národů Jižní, Střední a Severní Ameriky), pak měla naše delegace něco vytvořit a zaklepat tak na dveře.. To je vše, co nám bylo známo.

A tak jsme se pilně pustili do práce, děkuji celému týmu, který pracoval čtyřiadvacet hodin denně – měli jsme jen pár měsíců na to, abychom delegaci svolali znovu. Úžasné bylo, že když naše práce začala nabývat konkrétnějších obrysů, začali nám psát a volat další stařešinové, že musí také přijít a zasednout ke společnému stolu. Někteří z nich dokonce zrušili jiné události, protože je to tak mocně přitáhlo. A tak se dalo dohromady všech 45 vyslanců, kteří se měli sejít ve Stockholmu.

Všechno bylo zorganizováno, letenky koupeny, hotel zamluven, abychom se mohli osobně setkat, poznat se a sdílet, co nás svedlo dohromady a proč si myslíme, že tu jsme: co je to za poselství, za sílu, která se nám má ukázat. A jak všichni víme, překazil to koronavirus a začal se šířit po celém světě. Dodávám k tomu, že minulý rok to byly živly Matky Země, které nás postrčily k procesu očisty: země, oheň, vzduch, voda.. A s příchodem roku 2020, který má být úhelným kamenem tohoto procesu, se vzduchem šíří něco, co má být další úrovní procesu očisty.

Cestování bylo zrušeno a přišel další pokyn uspořádat tuto online delegaci Matky Země. Měli jsme na to dva týdny a dostali jsme se až sem, zdá se mi to jako zázrak a skláním se před tím s velkou pokorou. Jsem si jistá, že jsme se všichni sešli okolo jednoho stolu s darem, který Stvořitel vložil do našich srdcí a my jsme na něj vsadili. Pokud dokážeme mít se sebou navzájem trpělivost a společně se léčit, pak můžeme jasněji pocítit, co je jednota a můžeme se stát tím pokojem, za který se modlíme. S tím otvírám naše setkání modlitbou před tím, než promluví naši příbuzní a stařešinové národa Sámi.

Modlitba (0:13:00):Stvořiteli, to je Joyti, prostá babička se srdcem, které pro Tebe hoří. Žádám průvodce a duchy čtyř směrů, těch nad námi a těch pod námi, těch, kteří žijí a pracují naším prostřednictvím, hvězdné národy, všechny předky, kteří se shromáždili k dnešní modlitbě, aby nás drželi. Kéž zachytíme všechnu inspiraci, kterou můžeš nalít do tohoto prostého poháru, aby mohl šířit a dávat dál dobrou medicínu pro tento čas. Někteří lidé se bojí a jsou zmatení, Stvořiteli. Někteří nevědí, co dělat. V tomto okamžiku se můžeme vrátit a ukotvit se v srdci namísto v hlavě. Prosím, pomoz nám najít cestu, jak se tam vrátit, abychom přijali semínko našeho rozpomínání a dobře ho zalévali. Abychom mohli společně povstat a vydat se sjednoceně za Matku Zemi a pro ni. Ona má plán, jak nás vzít domů k sobě samým, který jsi mi ukázal. Jsem za to velmi vděčná.

Žádám Tě Stvořiteli, abys s námi měl trpělivost, jako vždy, zatímco se rozpomínáme a probouzíme v různém čase na různých úrovních. Dnes naši starší promluví, budou se modlit ve svých jazycích, aby sdělili, co nám pomůže projít tímto obdobím. Pomoz nám být otevření a přijmout jejich poselství, pomoz nám prodlévat ve svém nitru, abychom je mohli vyživovat. Chci poděkovat prvním, kdo odpověděli, na celém světě: v nemocnicích, obchodech, lékárnách a domovech seniorů a na mnoha dalších místech, kam jsi je postavil. Prosím, uchovej je v bezpečí. A těm, které si povoláváš domů při této velké očistě, vezmi je k sobě s laskavostí, prosím. Rozhodli se, že pro ně nastal čas postavit se na druhou stranu závoje a spolupracovat s těmi, kteří jsou stále tady, aby tato modlitba zůstávala při síle a cesta k našim skutečným já zůstala neporušená. Vzdávám Ti velké díky, Stvořiteli, velké díky. Aho!

Embodifulness: všímavost k vtělenému smyslu

rozhovor s Katkou (ekoterapeutkou, arte a dramaterapeutkou) a Miluškou (taneční a pohybovou terapeutkou a ekopedagožkou) k workshopu pro inovativní integrální vzdělávací program NOVÝ PRÍBEH Inštitútu Gaia – vizionáře Vlada Lobotky v Bratislavě https://institutgaia.sk/

Ako ste si k vedomej práci s telom hľadali cestu a ako vnímate vzťah medzi citom pre vlastné telo a citom pre prírodný svet?

Už naším zrodením na planétu Zem začíname obývať a využívať jej priestor. Zdieľame ho spoločne s ostatnými živými bytosťami. My ovplyvňujeme a pretvárame priestor a on ovplyvňuje a utvára nás, vzťahujeme sa k sebe a komunikujeme. Koľkokrát sa ale stane, že nevnímame náš priestor, necítime seba ani náš širší rozmer – okolitú prírodu?

Odcudzenie od tela a od prírodného sveta,  považujeme za jeden z  koreňov environmentálnej, spoločenskej i osobnej krízy.  Toto odcudzenie nám dáva pocit nesúnaležitosti, necítíme planétu Zem ako svoj domov. Žijeme v oddelenosti od prírody miesto pocitu spolupatričnosti a ukotvenia sa v širšom živote. Návrat k vnímaniu a preciťovaniu tela je pre nás tým  krokom k zmenám, ktoré nás ako civilizáciu čakajú. Vedomé  žitie v tele nás privádza k väčšej citlivosti a láskavosti  nielen voči sebe  ale i životnému prostrediu. Ak znovuobjavíme svoje telá, objavíme i svoje prepojenie s prírodou.

Kateřina: Téma “vtelesnenia” (embodiment) či všímavosti voči telesnému prežívaniu (embodifullness) sa v mojom živote prirodzene prihlásilo až po dlhých rokoch osobného rozvoja a terapeutického vzdelávania, ako potreba ukotvenia, “dosadnutia” plne do vlastnej telesnosti a domova tu, na Zemi. Ten proces sa u mňa odohrával v nenápadných krokoch a vyzerá to, ako pri každej inej praxi, na nekonečnú cestu zvedomovania a oživovania vrstvu po vrstve. Potreba spojiť sa hlbšie s vedomím svojho tela a podporiť v tom aj klientov ma priviedla k prehlbovaniu dramaterapeutických prístupov o skúmanie na telo orientovaných terapií a osobnostne rozvojových prístupov, z ktorých aktuálne najhlbšiu sondáž robím prostredníctvom výcviku biodynamickej kraniosakrálnej terapie a mindfullness praxe Conscious Healing u Thomase Hübla.

Miluška:  Ku práci s telom som sa dostala cez jógovú prax. Neskor cez ekofilozofický koncept WTR (Work that reconnects) doplnený o tanečno – pohybovú terapiu. S nadsádzkou hovorím, že Zem ma priviedla  k telu. Vzdelávanie, ktorého som sa v Nemecku zúčastnila, mi prinieslo nielen nové formy v oblasti environmentálneho vzdelávania, ale dostala  som cenný bonus. V mojom živote sa udiala veľká zmena, začala som výcvik v tanečno-pohybovej terapii.

Ako vnímate našu dnešnú dobu a čo pokladáte za hlavné výzvy, ktoré naša spoločnosť musí prekonať?

Väčšina obyvateľov Západu v tejto chvíli žije v podmienkach, kedy hlavným scenárom nemusí byť boj o prežitie, čo by mohlo byť tou nádejou, ktorá nás vyvedie von zo slepej uličky: mať priestor k hre, tvorivosti, sebarozvoju, a tým pádom aj inováciu. Zároveň je pre väčšinu z nás ťažšie prežívať hlbšie spojenie a prúdenia s prírodou a teda aj so sebou a s druhými ľuďmi, takže práve tie kvality, ktoré by nás mohli previesť súčasnými výzvami, realizujeme v istom zmysle “izolovane”. Túžime po celistvosti, po plnšom prežívaní života, našich vzťahov, našich talentov, to sa ale nemôže udiať v úzkych hraniciach našej komfortnej bubliny, ktorej udržiavanie súčasné kultúrne nastavenie predkladá ako najvyššiu hodnotu. Pod povrchom tohto zdanlivého komfortu kvasí neukojiteľný nepokoj a hlad, ktorých sýtenie konzumom vecí a zážitkov nám má kompenzovať stratu prirodzeného celistvého prežívania. A to nie je ten impulz, ktorý by nás mohol doviesť ďalej. Necítime sa v bezpečí, necítime sa doma vo svojom tele, vo svojich emóciách, v tom, ako vytvárame vzťahy a necítime sa doma na tejto planéte, ktorej sme súčasťou. To všetko má svoje dôvody na osobnej i kultúrnej rovine, vždy je však dobré sa znovu a znovu pýtať, či chceme zotrvávať v prevzatých vzorcoch alebo sme pripravení vykročiť ďalej. Pretože tá zmena smerom k zdraviu a celistvosti pre ľudské i viac než ľudské spoločenstvo a pre náš domov na tejto planéte sa môže udiať len skrze nás. Výzva, ktorej čelíme, aj to riešenie, ktoré hľadáme, je to isté: otvorenie nášho vnímania, tak aby sme sa rozpomenuli na to, že sme so všetkým prepojení, že sme súčasťou celku.

Čo sú v kontexte výziev, ktoré vnímate, kľúčové kvality, ktorými by mal každý zdravo vyvinutý človek prirodzene disponovať a nakoľko majú tieto kvality miesto v dnešnom vzdelávacom systéme?  

Miluška: Súčasný vzdělávací systém je zameraný  viac na kognitívne poznávanie ako na emočné či telesné prežívanie. Uprednostňujeme predmety ako matematika a jazyky, ale žijeme v telách. Telocvik alebo tanec je nemenej doležitý. Telo nemožeme považovať len za  dopravný prosriedok na nosenie hlavy a našich myšlienok. 

Tento stav umocňuje aj mediálna kultúra, ktorá narušila kontakt s naším vlastním telom, pri komunikácii na sociálnych sieťach  je naše telo odpojené a pasívne. Pri živej medziľudskej komunikácii má telesnosť a jej prejavy či signály svoju nezastupitelnú funkciu. Vtelesnenie umožňuje vnútornú integráciu: jednotu poznávania, emočného prežívania a fyzického konania. Predstavuje pre nás zdroj kreativity, radosti a sebapoznávania. Vtelesnenie je podmienka pre zdravú a integrovanú osobnosť.

Kateřina: Väčšina z nás bola vychovaná k ignorovaniu a otupovaniu telesného prežívania spojenému s rezignáciou na pocit pohody vo vlastnom tele a načúvanie jeho prirodzenému rytmu. Mátožné vstávanie a útek do škôlky skoro ráno, hodiny odsedené v školách na všetkých stupňoch (a dnes potom hneď na to pred počítačom), radosť z pohybu nahradená orientáciou na výkon. Tlak na výkon prerástol snáď všetkými činnosťami, pri ktorých by sme inak mohli skutočne vydýchnuť a objavovať vlastnú živosť.

Ako sa môžeme vzdelávať a niečomu učiť, keď sme odcudzení od svojho prežívania, necítime seba samého, nepoznáme svoje potreby a krehkosti, nevieme ošetriť a regulovať miesta, v ktorých sa dostávame mimo rovnováhu a ideme proti sebe samým, nevnímame svoje hranice či pripravenosť rozšíriť svoje obzory a prekračovať ich? Za vzdelanie považujem aj schopnost plnšie a kvalitnejšie prežívať svoj život, tvoriť zdravé vzťahy a nachádzať spôsoby, ako realizovať svoje poslanie vo svete a prispievať k spoločnému vývoju svojimi jedinečnými darmi – v tom všetkom je telesná rovina rovnako podstatná ako mentálna, emocionálna a spirituálna a ich celkový súlad.

Ako môže vedomá práca s telom obohatiť pedagogickú prax učiteľov a čo si z tvojho workshopu môžu odniesť účastníci, ktorí sa nepohybujú v oblasti vzdelávania?

Miluška: Plne prítomný a uzemnený učiteľ, dokáže lepšie vnímať a reflektovať signály svojho tela i skupiny, s ktorou pracuje. Telesné vnímanie mu zároveň poslúži ako účinný nástroj psychohygieny  – preventívny nástroj napr. syndrómu vyhorenia alebo redukcie  stresu.  Na seminári získa motiváciu do svojej praxe. Cez tieto telesné aktivity dokáže účinne kompenzovať bežný vyučovací proces a zefektívniť tak výuku. Aj neučiteľ može do bežného života  zaradiť viac somatických foriem vzdelávania ako napr. mindfulness, jógové relaxácie, rôzne pohybové aktivity apod. (Vyššie uvedené platí pre každého, kto má relatívne zdravé telo.) Telesné vnímanie zlepšuje pozornosť, prináša uvoľnenosť a prehlbuje schopnosť sebareflexie a kultivuje prirodzený rešpekt sebe i k okoliu.

Kateřina: Či už človek usiluje o vedomejší život viac alebo menej, svoje telo neobíde. Sme telesní a schopnosť počúvať múdremu kompasu telesného prežívania nás môže v živote veľmi funkčne orientovať a prehlbovať poznanie seba samého a toho, kým sa stávame. Ak sprevádzame druhých ľudí, či už ako učiteľ alebo manažér, je žiaduce, aby sme tak robili z miesta tej najväčšej integrity, akej sme schopní.

Ako z pozície lektorky a terapeutky s mnohoročnou skúsenosťou vnímaš program Nový príbeh?

Program Nový príbeh pre mňa stelesňuje (s veľkým S) ťah na vyššie uvedené hodnoty, pretože vyviera z hlbokej integrity zúčastnených. Jeho iniciátori “walk the talk”, a každý, kto sa o to snaží vie, že to nie je ľahká cesta. Ľudia v Novom príbehu voňajú človečinou, ktorú vydolovali vo svojich hĺbkach a vynášajú ju na svetlo. Sú pre mňa inšpiráciou a je mi cťou byť pri tom. Teším sa na stretnutie s tými, ktorí túto vôňu tiež zachytia a prídu sa podeliť o tú svoju v úlohe “študentov”. Zdá sa mi, že Nový príbeh sa môže stať pozoruhodnou platformou, tými okruhliakmi, ktoré rozvíria stojaté vody a rozšíria tvorivé impulzy smerom k ozdraveniu na úrovni osobnej, spoločenskej i vo vzťahu k nášmu životnému prostrediu. Vlastne sa to už deje.

Ak by si to mala vyjadriť „v kocke“, čo si z vášho workshopu odnesú jeho absolventi?

Získajú náhľad na svoje telesné prežívanie, na spôsob, akým cítia seba samých a vnímajú  druhých a seba ako súčasť širšieho celku. Spoja sa so svojim prežívaním a ujasnia si, aké kanály sú im prirodzené v tom, aby toto spojenie mohli ďalej rozvíjať a realizovať sebe vlastnou tvorivosťou. Odnesú si praktické nástroje na vnímanie vlastného tela. Posilnia svoje zdroje, rozšíria náhľad na spôsob, akým komunikujeme svoje hodnoty a nájdu väčšiu otvorenosť a hravosť v tom, ako ich možno realizovať. Telo je vykonávateľ našich zámerov, takže posilnením vedomého telesného prežívania možme podporiť naše činy pre lepší svet.

Přišli jsme jako spolutvůrci

Nestáváme se léčiteli.
Přišli jsme jako léčitelé.
 Jsme jimi.
Někteří z nás ještě dobíhají k tomu, kým jsme.

Nestáváme se vypravěči.
Přišli jsme jako nositelé příběhů, jež jsme my
a naši p
ředkové skutečně prožili. Jsme jimi.
Někteří z nás ještě dobíhají k tomu, kým jsme.

Nestáváme se umělci.
Přišli jsme jako umělci. Jsme jimi.
Někteří z nás ještě dobíhají k tomu, kým jsme.

Nestáváme se spisovateli, tanečníky, hudebníky,
pomocníky, mírotvorci. Takoví jsme přišli.
 Jsme jimi.
Někteří z nás ještě dobíhají k tomu, kým jsme.

Stejně tak se neučíme lásce.
Přišli jsme jako láska. Jsme láskou.
Někteří z nás ještě dobíhají k tomu, kým jsme.

Clarissa Pinkola Estes: Modlitba k uctění mateřství

foto Tim Marshall