Provázení v přírodě

obnovování vnitřní rovnováhy v souladu s přírodou: v intimním spojení se sebou a se vším živým

Jsme součástí přírody, připomínají nám to naše těla i archetypální obrazivost duše, s níž se setkáváme třeba v umělecké tvorbě a ve snech. Naši předkové neměli jinou možnost, než žít v souladu s přírodními cykly. Vládli hlubokou znalostí jejich sepjetí s niternými cykly růstu člověka. Cítili spojení se Zemí a se vztahy s více než lidským společenstvím, znali své místo a byli zde doma. Pro mnohé z nás to může být jen abstraktní představa, nevnímáme vlastní tělo, normujeme je proti přirozeným cyklickým vlnám v představě nezadržitelného věčného růstu. Ždímáme svá těla, opomíjíme přirozené potřeby, ztrácíme radost, lehkost a chuť tvořit, v důsledku pak také zdraví, vysilujeme Zemi samotnou.

Pro obnovování životní tvůrčí síly je klíčové znovu objevit své místo v síti života, nalézt rovnováhu dávání a přijímání, sladit se s cykličností životních procesů – ať už v oblasti tělesné, vztahové či vývoje našich projektů a záměrů. Zasít semínko, zalévat a vyživovat, pečovat o jeho růst, nepropást sklizeň a její oslavu, podělit se o ni a užít si fázi výdechu, odpočinku a usebrání k nalezení nových snů a směřování i k odložení toho, co už nám přestalo být k užitku. A k tomu všemu přizvat tvořivé síly, jež utvářejí nás i vše živé. Posílení společenstvím lidí, kteří jako my kráčejí cestou k celistvosti a souladu se svými nejhlubšími hodnotami.

Při provázení v přírodě a při přechodových rituálech vycházím z naslouchání
vám, kteří přicházíte i celkové konstelaci a časoprostoru našeho setkání.
Doprovázím vás tam, kde se cítíte zváni, kam vás to vede. Sledujeme, čeho si
všímáte a asociací, které to přináší. A také, jak to rezonuje ve vašem těle.
Smyslové vjemy, pocity, obrazy, kousky příběhů a intuitivních vhledů začínají
tvořit mozaiku něčeho nového. Můžeme rozvíjet váš prožitek hravou tvorbou,
která je vám blízká. Ať už je to pohyb, spontánní tanec, výtvarné tvoření v
přírodě, psaní, uvolnění hlasu, zpěv. Nebo je vám blízké propojení s přírodou
v kole živlů. Tvoříte svůj osobní rituál. Dáváte do pohybu svůj svět,
ujasňujete si záměry a čerpáte ze svých zdrojů.

Čerpám z desetileté let praxe léčivého kola živlů andských léčitelů národa
Q’eros. Jde o osobní transformační proces doprovázený islandským šamanem Jónem
Águstem Gudjónssonem a samotnou přírodou. Jón se učil převážně u Dona Francisca
Chura Flores a dalších domorodých učitelů Alberta Villolda. Vycházím také z
iniciačních rituálů pro posun vědomí přinášených západu Four Winds Society
Alberta Villolda, jehož práci jsem uvedla a překládala pro nakladatelství
Maitrea. U Dona Lorenza Ccapa Apazzy a Dony Zenovii Cruz Condori jsem prožila
sílu tvorby despachos (darů na obnovování harmonie a nacházení svého místa v předivu
života i pro různé přechodové rituály a životní změny). Do tradičních technik Q’eros k vyrovnávání energie mě uvedl Roberto Sarti, žák peuránského a Q’eros antropologa Dona Juana Nunez del Prado. 

Na cestě mě podpořily také transformační nástroje lakotské tradice (rituál hledání vize – Vision Quest, práce v kamenném léčivém kruhu živlů a sweatlodge vedené Jorge Redtailhawkem a Alicii Hamm), tradiční ceremonie amazonských indiánů Kichwa a mexických Huicholes. Důležité pro mě bylo letmé, ale formující seznámení se zenovou meditací i léčení plnou prázdnotou při pobytu ve tmě. Přínosné bylo zakusit spojení s vědomím těla díky spontánnímu tanci a somatickým terapiím či praxe transparentní komunikace pod vedením vizionáře Thomase Hübla. Všechny tyto zkušenosti, jejichž podstata promlouvá pod zdánlivě odlišnými způsoby praxe jednotně, mi pomohly otevírat dveře k vlastnímu intimnímu spojení se životem. A to mě vede dále..

Zcela určující je pro mě spojení s přírodou – učím se vždy od krajiny, kde žiju, kde amatérsky sbírám bylinky a lenivě permakulturně zahradničím. Asi nejvíc mě o tomto spojení učil dvouletý život na kopci uprostřed lesů na slovenských lazech ve společenství lidí, kteří chtěli vědomě růst spolu, kde zabezpečování základních podmínek přežití a tiché bytí s přírodou tvořilo většinu dnů. Naplňující byly také cesty po stopách duchovního dědictví Sámů (norské a finské Laponsko), původních obyvatel Sibiře (Bajkal a Vostočnyje Sajany) i mytologie a síla krajiny Islandu, Finska a Norska, kde jsem pár let žila. Spojení se živly a konkrétními přírodními elementy je pro mě klíčové tam, kde žiju. Nejde o abstraktní disociovaný únik od světa, ale konkrétní vnímání vztahů v živém vesmíru a svého místa. Je to cesta hojnosti a radosti z bohatství z rozličných interakcí, které v těle dobře ukotveném na Zemi můžeme ochutnávat.