Tvorba společenství s lidmi i přírodou

– být doma na Zemi, v intimním spojení s bližními a se životem –

LADĚNÍ SPOLEČNÝCH TVŮRČÍCH SIL S PŘIROZENÝMI CYKLY PŘÍRODY /

PŘECHODOVÉ RITUÁLY, SEBEPOZNÁVACÍ PROCHÁZKY a SLAVNOSTI /

LÉČIVÉ NASLOUCHÁNÍ SOBĚ A DRUHÝM /

Jsme součástí přírody, připomínají nám to naše těla i archetypální obrazivost duše, s níž se setkáváme třeba v umělecké tvorbě a ve snech. Naši předkové neměli jinou možnost, než žít v souladu s přírodními cykly a vládli hlubokou znalostí jejich kvalit a proměn. Cítili spojení se Zemí a se vztahy s více než lidským společenstvím, znali své místo a byli zde doma. Pro mnohé z nás to může být jen abstraktní představa, nevnímáme tělo a napřimujeme své úsilí proti přirozeným cyklickým vlnám v představě nezadržitelného věčného růstu. Ždímáme svá těla, opomíjíme přirozené potřeby, ztrácíme radost, lehkost a chuť tvořit, v důsledku pak také zdraví, vysilujeme Zemi samotnou.

Pro obnovení své životní síly je klíčové znovu objevit své místo v síti života, nalézt rovnováhu dávání a přijímání, sladit se s cykličností životních procesů – ať už v oblasti tělesné či vývoje našich projektů a záměrů. Zasít semínko, zalévat a vyživovat, pečovat o jeho růst, nepropást sklizeň a její oslavu, podělit se o ni a užít si fázi výdechu, odpočinku a usebrání k nalezení nových snů a směřování i k odložení toho, co už nám přestalo být k užitku. A k tomu všemu přizvat tvořivé síly, jež utvářejí nás i vše živé, a také společenství dalších, kteří jako my kráčejí cestou k celistvosti a souladu se svými nejhlubšími hodnotami.

 

PŘECHODOVÉ RITUÁLY

na podporu při změnách, které hodláme vnést do svého života, nebo které nám život nachystal

Společně nacházíme Váš osobní nebo společný rituál, když potřebujete vnést do svého života změnu, něco překonat či se s něčím rozloučit, smířit, odpustit nebo oslavit. Může jít o požehnání novému vztahu či sňatku, vyvázání se ze starých pout a nefunkčních vztahů, rozloučení se s blízkým, který odešel, přivítání příchodu dítěte, uzavření nějaké životní etapy a vkročení do nové. S vděčností a uznáním uctíme to, co odchází a kus naší identity s tím spojené a přivítáme to nové, co se může zrodit – nové obrazy o sobě, o světě, o naší cestě.

 

SLAVNOSTI PŘÍRODNÍCH CYKLŮ (Jak vně tak v nitru)

ladění naší vnitřní divokosti a základních hodnot lidského společenství s procesy probíhajícími v přírodě 

Scházíme se v kruhu okolo ohně ve svátky přírodního cyklu, abychom se podpořili na cestě realizování snů, jež jsou v souladu s naší podstatou a s proudem života a posílili se v odvaze propouštět nefunkční návyky a převzaté vzorce, které nás drží v sevření minulosti. Objevujeme dary sdílení ve společenství, vidění se ve své obohacující jedinečnosti a intimní komunikaci s přírodním světem. Společně vysníváme svět, ve kterém chceme žít a nacházíme nám přirozené nástroje, jak k němu přispět.

 
LÉČIVÉ NASLOUCHÁNÍ SOBĚ A DRUHÝM
 
Společná praxe laskavosti a všímavosti od sebe ven a zpět
 
 
Jaké by to bylo, kdyby vám někdo dokázal naslouchat celým svým bytím? Nešel po jemu vlastním navyklém způsobu mentálního uchopování a třídění, ale otevřel se vnímání, jak s ním rezonují vaše emoce, jak vnitřním smyslem reaguje jeho tělo, jaké obrazy nebo slova spontánně vyvstávají na horizontu jeho pozornosti?
 
Jaké by to bylo sejít se s druhými v takovém prostoru jemné všímavosti, v prostoru soucitu i autonomie, v němž vše je přijímáno tak, jak se to vyjevuje? Kde pozorností zůstáváme stejně tak u sebe jako u druhého, který sdílí, a tedy se po něm nevrháme s radami, s potřebou svézt tok toho, co se děje k něčemu pro nás známému a vysvětlit mu, co má za problém, vyřešit mu ho nebo jakkoli interpretovat a hodnotit, nebo převést pozornost k sobě, nebo se rozbít o jeho emoční příboj?
 
Možná by to mohl být prostor nového vidění sebe, neboť víc přítomné pozornosti v kruhu, přináší více vědomí, v němž se otevírají dveře, o kterých jsme netušili. Za předpokladu, že sami sebe přestaneme brát jako zvyk a na nuance svého prožívání lepit ohrané nálepky. Může to být ohromné dobrodružství dopřát si takový luxus: čas a prostor a podporu.
Možná by to mohl být prostor hlubokého vzájemného uctění toho, co sami u sebe máme potíž zachytit, protože to nebylo vyslyšeno, uznáno, přijato. Pocit, myšlenka, přesvědčení a jeho odraz v těle, který se musel ukrýt před našim vědomím, protože nebyl „schválen“ někým důležitým v našem životě, a od té doby opakovaně především námi samými. Ale který někde na pozadí jen převléká kabátky v mnoha podobných situacích našeho života, a ať už vytáhneme jakoukoli historku, vykukuje nám zpoza ramen?
Možná by to mohl být prostor i docela lehký a hravý, když se pozvedne energie v kruhu a velkoryse zahrneme do našeho společného pole vše, co se bude chtít ukázat. Možná součástí toho bude chuť se spolu smát smíchem uvolnění a rozpoznání, že vše je všech.. Já jsem ty a ty jsi já – a zároveň má zkušenost je ojedinělým střípkem pestré mozaiky stvoření.
Komunikovat takovým způsobem může být tak křehké jako paličkovat společně tu nejjemnější krajku unikátního momentu setkání. A stejně tak krásné.
 
Chce to trénink… a chce to i zvídavost a chuť nezapomínat také na hravost, kterou do toho můžeme vnést.
 
 
– Vyladění se na sebe v pohybu či bez, jak si kdo přeje, se záměrem ukotvit se v těle a v aktuálním prožívání, možná i v opatrném kontaktu a interakci
– Krátké sdílení toho, co je pro nás aktuální
– Představení principů komunikace, které pro náš záměr budou podporující
– Asi hodina spontánního sdílení a hlubokého naslouchání v kruhu, tak jak se samo bude vyjevovat a přinášet
– Opětovné ukotvení celého zážitku v těle, někdy v jednoduché tvorbě – otisku, který nám pomůže integrovat a zachytit novou sebezkušenost
 

Při provázení vycházím z naslouchání vám, kteří přicházíte i celkové konstelaci a časoprostoru našeho setkání. Opírám se o devítiletou praxi léčivého kruhu živlů andských šamanů národa Q’eros (skládání osobního léčivého kruhu s doprovázením mého učitele a léčitele Jóna Águsta Gudjónssona, jenž se učil převážně u Dona Francisca Chura Flores a procházení iniciačními rituály a tvorbou despacha u Dona Lorenza Ccapa Apazza a Doni Zenovia Cruz Condori a učením Roberta Sartiho, žáka Dona Juana Nunez del Prado). Čerpám také ze zkušeností s dalšími transformačními nástroji mj. z lakotské tradice (rituál hledání vize – Vision Quest, práce v kamenném léčivém kruhu živlů, sweat lodges vedených Jorge Redtailhawkem a Alicii Hamm), tradičních ceremonií amazonských indiánů Kichwa (Don Agustín), Huicholských obřadů. Důležité pro mě bylo letmější, ale formující seznámení se zenovou meditací, neuvěřitelným poznáním tibetského buddhismu a také třeba léčení plnou prázdnotou při pobytu ve tmě. Stejně podstatné bylo zakusit spojení s vědomím těla např. díky spontánnímu tanci a na tělo orientovaných terapií..  pěstování transparentní komunikace pod vedením vizionáře a léčitele Thomase Hübla… Všechny tyto zkušenosti, jejichž podstata pod zdánlivě odlišnými způsoby praxe je jednotná, mi pomohly otevírat dveře k vlastnímu intimnímu spojení se životem.

Zcela určující je pro mě spojení s přírodou – učím se vždy od krajiny, kde žiju, kde amatérsky sbírám bylinky a lenivě zahradničím (ale jednou tu permakulturu budu umět). Asi nejvíc mě o tomto spojení učil dvouletý život na kopci uprostřed lesů na slovenských lazech ve společenství lidí, kteří chtěli vědomě růst spolu, kde zabezpečování základních věcí k přežití a tiché bytí s přírodou tvořilo většinu dnů. Štěstím mě naplňovaly také cesty po stopách duchovního dědictví Sámů (norské a finské Laponsko), původních obyvatel Sibiře (Bajkal a Vostočnyje Sajany) i mytologie a síla krajiny Islandu a Finska, kde jsem pár let žila.