Doma na Zemi

– obnovování rovnováhy v souladu s přírodou: v intimním spojení se sebou a se vším živým –

PRÁCE SE ZÁMĚREM A ZDROJI V ZRCADLE PŘÍRODY / PŘECHODOVÉ RITUÁLY a SLAVNOSTI / SEBEPOZNÁVACÍ PROCHÁZKY/ LADĚNÍ NAŠICH TVŮRČÍCH SIL S PŘIROZENÝMI CYKLY PŘÍRODY

Jsme součástí přírody, připomínají nám to naše těla i archetypální obrazivost duše, s níž se setkáváme třeba v umělecké tvorbě a ve snech. Naši předkové neměli jinou možnost, než žít v souladu s přírodními cykly a vládli hlubokou znalostí jejich kvalit i zvláštní sepjetí s niternými cykly růstu. Cítili spojení se Zemí a se vztahy s více než lidským společenstvím, znali své místo a byli zde doma. Pro mnohé z nás to může být jen abstraktní představa, nevnímáme vlastní tělo, normujeme je proti přirozeným cyklickým vlnám v představě nezadržitelného věčného růstu. Ždímáme svá těla, opomíjíme přirozené potřeby, ztrácíme radost, lehkost a chuť tvořit, v důsledku pak také zdraví, vysilujeme Zemi samotnou.

Pro obnovování životní tvůrčí síly je klíčové znovu objevit své místo v síti života, nalézt rovnováhu dávání a přijímání, sladit se s cykličností životních procesů – ať už v oblasti tělesné, vztahové či vývoje našich projektů a záměrů. Zasít semínko, zalévat a vyživovat, pečovat o jeho růst, nepropást sklizeň a její oslavu, podělit se o ni a užít si fázi výdechu, odpočinku a usebrání k nalezení nových snů a směřování i k odložení toho, co už nám přestalo být k užitku. A k tomu všemu přizvat tvořivé síly, jež utvářejí nás i vše živé, a také společenství dalších, kteří jako my kráčejí cestou k celistvosti a souladu se svými nejhlubšími hodnotami.

PŘECHODOVÉ RITUÁLY

na podporu při změnách, které hodláme vnést do svého života, nebo které nám život nachystal

Společně nacházíme Váš osobní nebo společný rituál, když potřebujete vnést do svého života změnu, něco překonat či se s něčím rozloučit, smířit, odpustit nebo oslavit. Může jít o požehnání novému vztahu, vyvázání se ze starých pout a nefunkčních vztahů, rozloučení se s blízkým, který odešel, přivítání příchodu dítěte nebo jeho vývojových fází, uzavření nějaké životní etapy a vkročení do nové. S vděčností uctíme období, které odchází, lekce, které jsme se naučili a necháme v bezpečném prostoru truchlit tu naši část, která si v něm realizovala svou identitu. Ponecháme si dary, zkušenosti, které nás provedly až na toto místo a otevřeme prostor pro to nové, co se může zrodit – nové obrazy o sobě, o světě, o cestě.

SLAVNOSTI PŘÍRODNÍCH CYKLŮ (Jak vně tak v nitru)

ladění naší vnitřní divokosti a základních hodnot lidského společenství s procesy probíhajícími v přírodě 

Scházíme se v kruhu okolo ohně ve svátky přírodního cyklu, abychom se podpořili na cestě realizování snů, jež jsou v souladu s naší podstatou a s proudem života a posílili se v odvaze propouštět nefunkční návyky a převzaté vzorce, které nás drží v sevření minulosti. Objevujeme dary sdílení ve společenství, vidění se ve své obohacující jedinečnosti a intimní komunikaci s přírodním světem. Společně vysníváme svět, ve kterém chceme žít a nacházíme nám přirozené nástroje, jak k němu přispět.

 

Při provázení v přírodě a při přechodových rituálech vycházím z naslouchání vám, kteří přicházíte i celkové konstelaci a časoprostoru našeho setkání. Opírám se o devítiletou praxi léčivého kruhu živlů andských šamanů národa Q’eros –  osobní transformační proces doprovázený léčitelem Jónem Águstem Gudjónssonem, jenž se učil převážně u Dona Francisca Chura Flores. Čerpám z iniciačních rituálů a tvorby despachos (darů na obnovování harmonie a prožití svého místa v předivu života) u Dona Lorenza Ccapa Apazza a Doni Zenovia Cruz Condori. Do tradičních technik Q’eros k vyrovnávání energie mě uvedl Roberto Sarti, žák Dona Juana Nunez del Prado.  Na cestě mě podpořily také transformační nástroje lakotské tradice (rituál hledání vize – Vision Quest, práce v kamenném léčivém kruhu živlů a sweatlodge vedené Jorge Redtailhawkem a Alicii Hamm), tradiční ceremonie amazonských indiánů Kichwa (Don Agustín) a mexických Huicholes. Důležité pro mě bylo letmé, ale formující seznámení se zenovou meditací, neuvěřitelnou šíří tibetského buddhismu, léčení plnou prázdnotou při pobytu ve tmě. Stejně přínosné bylo zakusit spojení s vědomím těla díky spontánnímu tanci a na tělo orientovaným terapiím či praxe transparentní komunikace pod vedením vizionáře a léčitele Thomase Hübla. Všechny tyto zkušenosti, jejichž podstata pod zdánlivě odlišnými způsoby praxe promlouvá o jednotné podstatě, mi pomohly otevírat dveře k vlastnímu intimnímu spojení se životem.

Zcela určující je pro mě spojení s přírodou – učím se vždy od krajiny, kde žiju, kde amatérsky sbírám bylinky a lenivě zahradničím (ale jednou tu permakulturu budu umět). Asi nejvíc mě o tomto spojení učil dvouletý život na kopci uprostřed lesů na slovenských lazech ve společenství lidí, kteří chtěli vědomě růst spolu, kde zabezpečování základních podmínek přežití a tiché bytí s přírodou tvořilo většinu dnů. Štěstím mě naplňovaly také cesty po stopách duchovního dědictví Sámů (norské a finské Laponsko), původních obyvatel Sibiře (Bajkal a Vostočnyje Sajany) i mytologie a síla krajiny Islandu, Finska a Norska, kde jsem pár let žila. Spojení se živly a jejich podpora pro mě není abstraktní disociovaný únik od světa, ale konkrétní vnímání vztahů v živém vesmíru. Je to cesta hojnosti a radosti z bohatství z rozličných interakcí, které v těle dobře ukotveném na Zemi můžeme ochutnávat.