Léčení hravostí a tvořivostí

INDIVIDUÁLNÍ DRAMATERAPIE s arteterapeutickým přesahem a TRANSFORMAČNÍ TVORBA V PŘÍRODĚ

Hravost a zkoumání skrze spontánní tvorbu jsou nám všem přirozené zdroje, které nás vracejí k rezervoárům vnitřní síly, živoucí energie, schopnosti radovat se ze života, tvořivě přistupovat k těžkostem a objevovat netušené možnosti. Objevujeme nové způsoby, jak naslouchat sobě a zároveň komunikovat s druhými, znovu se poznáváme z nových úhlů pohledu a díky hlubšímu spojení se svým prožíváním nacházíme více stability i v nejistých vodách. Tělo ožívá volným pohybem a jednáním a naše impulsy a emoce se mohou svobodně vyjádřit, naše smysly a tvořivost se pouští na objevnou cestu v kontaktu s výtvarným materiálem. V podporujícím a přítomném kontaktu s druhým (s terapeutem v individuálním setkávání) či druhými (se skupinou) se pak nemusíme bát nahlédnout na místa, v nichž se cítíme slabí, bezmocní, vystrašení či poražení. Uctíme-li s s laskavostí i hravostí rány, kvůli kterým se držíme zpátky nebo se naopak do něčeho tlačíme bez respektu k sobě samým, uvolníme množství energie, již používáme na strážení starých bolestí a strategie „přežití“. Tuto energii pak můžeme použít k posunu v souladu s naší vnitřní moudrostí a přirozeným tíhnutím ke zdraví a opustit vzorce, jež nás opakovaně vedou k neuspokojivým situacím.

Vývojové proměny (dramaterapeutická metoda) se nesoustředí výhradně na problém, ale na celistvé pojetí sebe sama, svobodný tvořivý projev, zvědomování vlastních zdrojů, talentů, potřeb a motivací. V hravém náhledu pomáhají přijmout fakt, že všichni máme svá zranění a slabosti, ale také nástroje, jak díky nim můžeme růst. Prohlubují kontakt s tělem, prožíváním, potřebami, vlastní křehkostí i silou a právě hlubší sebepoznání nám dává větší stabilitu, neboť víme, na co se v sobě můžeme spolehnout. Podporují zdravou sebedůvěru, zdravou komunikaci a utváření vztahů ve větší intimitě a autenticitě.

Metoda se opírá o spontánní dění „tady a teď“, jež umožňuje vytvářet „naši“ hru podle toho, co nás zajímá a potřebujeme zkoumat. Nejde o zadávání „cvičení“ nebo „rolí“, ty se rodí přirozeně z interakcí a neustále se proměňují jako hra samotná. Poznáváme typy situací a interakcí, jež obvykle vytváříme a zjišťujeme, zda jsou pro nás přínosem či zátěží a zda chceme zkusit něco jinak. Každý svobodně rozhoduje, co je jeho hra, hra se dá totiž vždy změnit, a to je princip, který pak dokážeme účinně uplatňovat i ve světě „tam venku“. Dynamickou tělesnou zkušenost a prožívání pak můžeme ukotvovat a rozvést v kontemplativnějším modu tvorby s výtvarným materiálem. Co žijeme a vyzkoušíme v přijímajícím terapeutickém vztahu, případně chráněném prostředí skupiny, která spolu urazí kus společné cesty, pak jsme schopni přenést do běžného života a v každodenním chaosu jasněji vnímat svůj střed i jasněji komunikovat s druhými.

Doporučuje se pro začátek absolvovat 3 – 5 setkání na seznámení se s metodou, terapeutkou, vyjasnění zakázky a vyhodnocení posunu pro případnou pravidelnou práci na hlubších tématech (vždy 60 minut při frekvenci 1x týdně či 1x za 14 dnů dle potřeby klienta).

Provázím metodou VÝVOJOVÉ PROMĚNY (Developmental Transformations), jejíž výcvik akreditovaný Asociací dramaterapeutů České republiky a DvT Institute v New Haven, USA jsem absolvovala (700 hodin). Pracuji pod supervizí, závazně ctím etický kodex a profesní standardy Asociace dramaterapeutů České republiky a dále se vzdělávám, mj. v na tělo orientovaných terapiích a problematice traumatu viz Neuroafektivní vztahový model léčení vývojového a vztahového traumatu (NARM Institute, 72 h); Conscious Healing – mindfulness a pozornost k vtělenému prožívání se zaměřením na léčení kolektivního traumatu (Inner Sciences Academy Thomase Hübla, 50 h); Základy biodynamické kraniosakrální terapie (International Institute for Craniosacral Balancing, 140 h) a kurz Kraniosakrální osteopatie (min. 200 h); Úvod do Biosyntézy (24 h), Úvod do Somatic Experiencing (16 h) aj.

MAPOVÁNÍ VNITŘNÍ KRAJINY, JEJÍCH ZDROJŮ A ZÁMĚRŮ v přírodě

obnovování kontaktu s vlastním sebeléčivým a tvořivým potenciálem v přírodě

Když se ponoříme do hluboké přítomnosti a nasloucháme sami sobě, vnímáme, jak nás všechny naše části “duše-tělo-prožívání-mysl” provází a jakmile jim dáme prostor, odpovídají na zdánlivě neřešitelné rébusy vhledy, jež poskládají všechny ty na první pohled rozházené čtverečky Rubikovy kostky dohromady. Naše různorodé symptomy vypovídají často o tomtéž a ukazují, jaký to obraz se chce ztělesnit. A nejen to: můžeme zjistit, že už ho dávno žijeme, jen je zapotřebí ho uvidět, uznat a nebát se vynést ho na světlo. Odvaha a jistota vycházejí z ukotvení v hluboce procítěné vnitřní pravdě. Příroda nám k takovému procesu i jeho ukotvení může být skvělým zrcadlem.

V některých situacích nám může pomoci v odhodlání podstoupit to dobrodružství a zorientovat se v terénu vlastní krajiny přítomnost průvodce, který zastoupí našeho vnitřního pozorovatele. Způsob provázení nacházíme vždy společně. Vycházíme z toho, v čem se cítíte v bezpečí, co jsou Vaše opory a senzory, jimiž se přirozeně cítíte a pokračujeme podle indícií, jež sami objevíte. Posilujeme Vám přirozené tvořivé nástroje a způsob vyjádření a používáme je jako navigaci v oblastech Vašeho prožívání a života, kde vnímáte těžkosti či zmatek. Bývá to práce na pomezí prociťování těla, jeho impulsů a vedení, ztišení mysli, naslouchání si v tvořivém vyjádření v přírodě i sdílení.

Při provázení nabízím zkušenosti z dramaterapeutického výcviku s arteterapeutickým přesahem, z kurzů na tělo orientovaných terapií a z vlastní dlouhodobé práce s pociťováním a obrazivostí těla, léčivým potenciálem niterných symbolických obrazů a kontaktu s archetypálními uzdravujícími principy léčivého kola živlů, jež podle původních kultur utvářejí vše živé (aneb jak nahoře, tak dole).

“Ještě jednou bych chtěla poděkovat za čas a procházku, kterou jsi mi věnovala. Ten večer jsem byla jakoby v jiné úrovni bytí … zpomalení se v rychlém (časo)prostoru. Formát procházky byl celkově zajímavý, Tvoje společnost příjemná. Takhle si představuji terapii procházkou, o které jsem slyšela. Bílý lupínek z “oslavy” nosím stále v peněžence a vždycky, když procházím “bránou”, tak si vzpomenu.” Katka, pedagožka